Zájezd s mažoretkami Gina do Langeacu, Francie

Letošní zájezd do Francie, ač byl velmi krátký, se bezpochyby vryl hluboko do paměti většině zúčastněných. Mažoretky Gina, jež akci pořádaly, přizvaly k účasti třicet vyvolených z DO Haná a společně jsme se vydali vstříc dobrodružství. Pomineme-li téměř čtyřhodinové stání při čtyřiceti stupních ve stínu (rozhodně ne v autobuse) na kraji dálnice s výhledem na předměstí Lyonu kvůli pokaženému autobusu, ubíhala cesta k destinaci vskutku svižně. Langeacané nás přivítali bohatou, leč už kapánek vychladlou večeří a brzy po hostině všichni využili měkkých postelí, z nichž některé byly obdařeny i povlečením, k dohnání spánkového deficitu z autobusu.

Nedělní den patřil hudbě, dobrému pití i jídlu. Hned z rána, brzy po studené snídani, plné baget, másla a kávy, jsme se seřadili s alegorickými vozy v areálu, záhy pojmenovaném, JZD Langeac. Odtud celý průvod započal svůj Tour de Langeac, plný hudby, tance a veselí. Poněvadž Langeac není zrovna velkoměsto, během tři čtvrtě hodiny jsme stihli projít jediným náměstím ze třech různých směrů. Následoval vydatný oběd, plný místních pochutin z různých druhů masa i zeleniny, vše měli pořadatelé, jak zde asi bývá zvykem, řádně odvětrané na pokojovou teplotu. Po obědě jsme si navzájem „foukli“ od podlahy pár lidovek s dalšími dvěma kapelami, místní a italskou z Bergama. Nikdy nezapomeneme na jejich vysmátého bubeníka, asi 160 cm vysokého, 130 cm širokého a z dvou promile červeného šedesátníka, který když se nám představil jako Mario, nebylo sebemenších pochyb, že stejnojmenná legendární počítačová hra vznikla po jeho vzoru. Odpoledne následoval průvod, ne nepodobný tomu rannímu a po setmění (a vychlazené večeři) jsme místní hody završili třetím, opět na fous stejným pochodem. Do postýlek místního internátu jsme uléhali naprosto zdecimováni a tentokrát už nikdo ani nemrkl, že spí pod nepovlečenou, kousavou vojenskou dekou.

Pondělní ráno jsme zahájili výtečnou snídaní, kterou si dokonale vychutnali všichni. Už jsme věděli, že studené máslo a tvrdá bageta se dají snadno namočit ve vlažné kávě a tím se moudře zbavíme bolesti zubů i dásní. Po urychleném sbalení svých věcí jsme se nalodili do autobusu a cestu domů si užívali každý po svém.

Gyula Nyárs

 

Poděkování

DO Haná děkuje panu Richardu Dziežovi, který jako zástupce Hanácké kyselky zajistil dostatek pití pro kapelu nejen na zmíněných 2 akcích, ale i na dalších našich vystoupeních.

VIZ: Fotogalerie

Zpět na aktuality