Mezinárodní festival dechových orchestrů v Giulianově, Itálie

Náš zájezd do Itálie vypadal ze začátku velmi dramaticky. Na dálnici na člověka vždycky dolehne onen tíživý pocit strachu před koncertem, obzvláště, stojí-li v protisměru. Kromě následné ztráty zavazadlového prostoru se po cestě už skoro nic význačného nestalo, opominu-li uvaření horního patra autobusu nefunkční klimatizací. V dalších aspektech byl ovšem zájezd vynikající.

Bydleli jsme v hotelu hned u pláže a měli jsme celá dopoledne jen na koupání. Každé odpoledne jsme po obědě, zpravidla alespoň o čtyřech chodech, měli koncert. Přesněji řečeno pochod. Zajímavé je, že na většinu koncertů pro nás přijeli o půl hodiny později. Italští organizátoři si s přesným časem hlavu vůbec nelámou. Bylo to právě jedno z těchto zpoždění, které způsobilo další zajímavý moment zájezdu. Nebylo to ovšem naše zpoždění, ale zpoždění začátku závěrečného vystoupení.

Tam, kde je Dechový orchestr Haná v plné polní, nezůstane dlouho ticho. Ani teď tomu nebylo jinak. Nejprve jsme zahájili družbu s ruským orchestrem a společně jsme si vytrubovali. Pak jsme se přemístili na náměstí, kde už čekaly netrpělivé davy. Bezmála hodinové zpoždění začátku koncertu ničemu neuškodilo. Velitelstvo trumpetové sekce zorganizovalo další synchronizované troubení, čili koncert. Přidal se celý orchestr a byly to chvíle z nejkrásnějších v životě lidském. Ostatní orchestry a dirigenti byli zmateni, když viděli našeho kapelníka Františka Tkadlece procházet se po druhé straně náměstí, zatímco jeho orchestr hrál a hrál a hrál...
Mezi mnohými soubory ze zahraničí jsme se neztratili. Naopak, za týden vystupování jsme byli diváky oceněni druhým místem.

Marek Slaný

VIZ: Fotogalerie

Zpět na aktuality